Na té našé Hané

slavnostní představení k 60. výročí trvání NS Mánes

Národní dům v Prostějově

19. února 2005

Z historie souboru Mánes

Letošní rok je pro soubor Mánes rokem jubilejním, kdy se „dožívá“ úctyhodného věku šedesáti let. Většinu svého „života“

tedy prožil v minulém století a během této doby se stal trvalou součástí kulturního života města i hanáckého regionu. Známým se však stal i daleko za tuto oblast.

Od samého počátku byl soubor velmi aktivní. Hanácké písně, tance a libozvučná hanáčtina zněly v jeho podání nejen v jeho „rodném“ prostředí, ale i po celé vlasti. Na to, že byl velice mladým kolektivem, toho stihl opravdu dost: účinkoval ve státním rozhlasovém vysílání, na mezinárodním festivalu studentstva, na celostátních dožínkách, … Již tehdy v souboru pracovala celá řada osobností, na které se dodnes v souboru s úctou vzpomíná. Připomeňme z nich alespoň ty, kteří již nejsou mezi námi: je to paní Parobková, předsedkyně souboru, Jan Kadlec, jeden ze zakladatelů souboru a první choreograf,  Dr. Jan Poláček, významný folklorista a sběratel hanáckých lidových písní, člen muziky souboru a jeho dlouholetý poradce, „tetička“ Cecílie Třísková, nezapomenutelná lidová vypravěčka a básnířka.

Soubor si dobře vedl i později. Účastnil se všech soutěží, což bylo nepsanou povinností pro každý kolektiv. V těchto soutěžích byl soubor natolik úspěšný, že tu a tam mu bylo dovoleno, aby reprezentoval folklór, tedy především Hanou, na mezinárodních folkloristických festivalech v zahraničí. Členové souboru tak „vyváželi“ hanácké písničky a tance do mnoha evropských států. Nebyly to jen tance, písně a muzika, ale též  krásné honosné hanácké kroje, které vynikaly v pestré mezinárodní přehlídce a konkurenci. Pokud vzpomínáme na toto údobí činnosti souboru, jenž lze nazvat dobou jeho“ zralosti“, je správné připomenout opět několik osobností z galerie těch, které nás již opustily: byl to především Radek Kubáník, primáš muziky a umělecký vedoucí souboru, na kterého všichni vzpomínají jako na výborného kamaráda. Byl to on,

který soubor naučil správně vnímat lidové umění, a dal tak práci

celého kolektivu novou tvář.  Nelze také nevzpomenout na paní Evu Flašarovou, stále se připomínající souboru na každém jeho vystoupení svými choreografiemi. Významnou osobností  byl i Jaroslav Šebestík,  pozdější  primáš muziky, jenž souborové muzice vtiskl osobitý hanácký charakter. Nezapomenutelnou osobností byla

 i „tetička“ Možná, znalkyně hanáckého kroje a garderobiérka.

„Současností“ můžeme nazvat období posledních patnácti let, kdy se soubor osamostatnil. Vše podstatné však zůstalo – okouzlení lidovým uměním, důvěrné seznámení s  hanáckým folklórem a jeho jevištním ztvárněním. Jsou to devizy, které dávají dobrou naději a vyhlídky do budoucna. Věřme, že tomu tak bude!

Hanácká muzika Ječmeni

Hanácká muzika Ječmeni působí již patnáct let. Vznikla z části bývalé muziky souboru Mánes, a proto také  hanácký folklór tvoří výlučný základ její tvorby a činnosti. Z muziky souboru přejala celou její vyspělou tradici, ale – což je stejně důležité - také obohatila  o svůj osobitý styl. Ten nespočívá pouze ve stupni hudební stylizace  a aranžmá, ale i ve snaze oslovit současného posluchače a být co nejblíže jeho hudebnímu vnímání a vkusu vůbec. Ječmeni dávají své hudbě nezbytnou špetku humoru a vtipu, což je tím nejlepším kořením pro každou dobrou muziku.

I když pracují jako samostatný hudební kolektiv, který má svou hudební vizi a vlastní program, zůstávají stále věrni souboru Mánes a pravidelně s ním spolupracují.

Hanácká muzika Ječmeni, jak již bylo řečeno, oslavuje letos patnácté výročí svého založení. Výročí své činnosti oslavili tím nejlepším možným způsobem: vydali totiž svůj druhý kompaktní disk.

Jen tak dál !