|
Hanácký soubor Mánes slaví šedesátiny
Aj, Hanačko,
Hanačko,
cože tes tak krásná na svět
přešla?
Mosela ses
narodit,
ach, dež denička
vešla.
(dr.Jan Poláček –
Lidové písně z Hané)
Prostějov se může pochlubit dlouholetou
národopisnou tradicí. Významným představitelem této tradice je
prostějovský Národopisný soubor Mánes. Letošní rok je pro soubor Mánes
rokem zvláště významným - dožívá se totiž šedesáti let. Za tu dobu se
stal kulturní součástí Prostějova, který reprezentuje nejen po naší
vlasti, ale také v Evropě.
Pojďme se tedy podívat do jeho historie i
současnosti.
Začátky národopisu v Prostějově
Prostějov, jako poměrně starobylé město, má
mnoho tradic. Například je známý jako „město oděvů“, i „hanácký
Jeruzalém“. Je však i městem s dlouhodobou národopisnou tradicí, která
trvá již od konce devatenáctého století. Tehdy byla v Praze pořádána
Národopisná výstava českoslovanská a právě obyvatelé Prostějova byli
první, kdo na ní začali sbírat kroje, tance i písničky. Zájem o hanácký
folklór byl v Prostějově stále živý, projevoval se jak v přednáškové
činnosti, tak i v divadelním provedení lidových zvyků, tanců a písní.
Byla zde zvláště významná ještě jiná aktivita a tou bylo pořizování
hanáckých krojů. Vlastnictví kroje zde totiž bylo projevem
vlasteneckého smýšlení. I když národopis pěstovala i jiná hanácká
města, Prostějov se stal jedním z nejvýznamnějších. Zásluhu na tom měli
dva proslulí sběratelé, Jan Zbořil a dr.Jan Poláček. Jan Zbořil vytvořil
pozoruhodnou sbírku předmětů hmotné lidové kultury z Hané, zejména krojů
a keramiky, sám byl navíc vyhledávaným odborným poradcem. Dr. Jan
Poláček je považován za nejvýznamnějšího sběratele hanácké lidové písně
a je objevitelem bohatosti celého jejího fondu Až do doby jeho působení
platil oficiální názor, že Haná je nezpěvnou oblastí, a svých písní má
velmi málo. Toto mínění dr.J.Poláček dokonale zvrátil, když vydal svoji
dvoudílnou sbírku „Lidové písně z Hané“.
Počátky souboru Mánes
Soubor se začal formovat jako národopisná
skupina bezprostředně po skončení druhé světové války. Navázal na
předválečnou národopisnou tradici a začal spolupracoval se všemi jejími
představiteli, jako byli Jan Zbořil, dr.Jan Poláček, Cecílie Třísková a
řada dalších. Záhy se soubor stal známý nejen v Prostějově, ale i v
regionu. Zásluhu na tom měl jeho první umělecký vedoucí Jan Kadlec,
který pro soubor vypracoval umělecký plán, zavedl pravidelné pracovní
zkoušky a dbal na zvýšení umělecké úrovně. Pod jeho vedením soubor
prospíval a záhy byl řazen mezi nejvýznamnější.V tu dobu již v Mánesu
pracovala stabilně na velmi dobré úrovni taneční složka a lidová muzika.
Vznikl kolektiv, který byl schopný vlastními silami zabezpečit tvorbu
celého programu i jeho pravidelnou obměnu a to na dobré úrovni.
Na přední pozici
Mánes často vystupoval při společenských
akcích a oslavách, na folkloristických festivalech, přehlídkách a
soutěžích. Stal se trvalou součástí kulturního života Prostějova, a byl
vnímán jako významný představitel celého regionu. Souboru se otevřela i
cesta k prezentaci na zahraničních národopisných festivalech, a tak
hanácké písničky, tance a kroje měli možnost vidět diváci mnoha
evropských států. V tomto kolektivu, který cílevědomě a pravidelně
pracuje, vyrůstá zcela spontánně řada osobností. Tak tomu bylo i u
Mánesáků – ze začátečníků se stávají mistři a to souboru pomohlo
vyrovnat se s řadou problémů. Tak se i podařilo v polovině sedmdesátých
let zaplnit i mezeru po odchodu dosavadního uměleckého vedoucího a
sestavit nové vedení.
S novým vedením Mánes navýšil své ambice,
pokusil se dosáhnout náročnějších uměleckých postupů a prosadil i
novou dramaturgii. Vznikly programové bloky jako Čepení nevěsty a
Masopust, rozšířila se i dramaturgie. Zamyšlení nad prameny lidové
kultury na Hané přivedlo soubor do archivů. Výsledkem byly programové
bloky Staré hanácké tance a Parthia hanatica. Jak již samotné názvy
napovídají, jedná se o exkurzi do minulosti, do 18. století. Mánes se
zde pokusil připomnět dnešnímu divákovi bohatství a pestrost lidové
kultury na Hané v jeho netradiční a méně známé podobě.
Prostějovsko netvoří pouze folklórní region
centrální Hané. Zasahuje sem i folklór Malé Hané. Temperamentní tance
této oblasti byly výzvou, která soubor lákala k jevištnímu zpracování.
Tak vznikl programový blok tanců a písní z Malé Hané, uvedený pod názvem
U muziky.
Pokud hovoříme o souboru Mánes stojí za
zmínku i jeho krojové vybavení, které je unikátní. Jedná se totiž o
dokonalé repliky krojů z doby jeho vrcholného vývoje, tak jak je
zachoval ve svém díle Josef Mánes. Každý kroj souboru je vlastně
originálem a dokonale se shoduje se svým historickým vzorem. V krojovém
šatníku souboru se nacházejí i kroje, které jsou rekonstrukcí hanáckých
krojů z 18. století.
Důležitou událostí byl vznik dětského
souboru, který byl původně zamýšlen jako součást „dospělého“ Mánesa,
avšak od prvopočátku pracoval podle vlastního programu. Z jeho řad
přešlo mnoho tanečníků do dospělého souboru. Vedoucí dětského souboru je
Karla Jánová -Bušinová.
Dnešní soubor
Současný soubor Mánes je od roku 1990
občanským sdružením a musí si na svou činnost shánět finance sám. Že se
souboru daří i v těchto podmínkách je patrné také z toho, že o členství
v souboru je stále zájem. V současnosti má kolem třiceti aktivních členů
ve věku od patnácti do padesáti let a vedoucí souboru je Marie
Vysloužilová.
Velkou hnací silou je obětavá práce členů
souboru, která vyplývá z jejich nadšení pro lidové umění. Nalézají v něm
hodnoty, které jsou platné i pro dnešní dobu a stejně tak i krásu, které
je nadčasová.
Soubor úzce spolupracuje s Hanáckou muzikou
Ječmeni. I když tato muzika je samostatným hudebním kolektivem, se svým
vlastním programem, zůstávají stále věrni souboru Mánes, z jehož
dřívější souborové muziky vznikli.
Slovo závěrem
V současné době jsme svědky toho, že vyspělá
civilizace nám sice stále zvyšuje naši životní úroveň, ale také nás
stále více mění na konzumní společnost. Dochází k určité kulturní
nivelizaci, význam národních kultur bledne v sousedství kultury
globální, importované. Folklór jakoby ztrácel na významu, bez ohledu na
to, že je součástí národního kulturního dědictví. Ale národní kultura,
včetně folklóru, je nenahraditelná a každý národ se k ní musí vracet,
aby neztratil svoji identitu. Náš národ si to ve své historii ověřil již
několikrát. Pokud by nás tento návrat ke kořenům očekával v blízké
budoucnosti, mohly by přitom národopisné kolektivy sehrát pozitivní a
nezastupitelnou roli. V tomto procesu by se snad mohl uplatnit i soubor
Mánes.
Galerie souboru Mánes
Mezi členy souboru byla řada osobností,
které obohatily svojí činností nejen soubor, ale i hanácký region.
Dr. Jan Poláček (1896 – 1968)
Sběratel lidových písní, člen muziky
souboru. Jeho sbírka Lidové písně z Hané je trvalým zdrojem pro
uměleckou práci souboru.
Cecílie Třísková (1900–1980)
Lidová básnířka, zpěvačka a vypravěčka.
Významná znalkyně hanáckého folklóru. V souboru působila již v době jeho
vzniku jako lidová vypravěčka.
Věkoslava Parobková (1904 -1998)
První předsedkyně souboru a zároveň
předsedkyně doživotní. Aktivně se podílela na ustavení národopisné
skupiny, ze které vznikl soubor Mánes.
Jan Kadlec (1927 – 1998)
Umělecký vedoucí, choreograf. Vybudoval
základy pro náročnou činnost souboru, za jeho působení se Mánes zařadil
mezi nejvýznamnější národopisné kolektivy u nás.
Radomír Kubáník (1928 -1986)
Vedoucí muziky a primáš, hudební aranžér a
umělecký vedoucí souboru. Muzika souboru se za jeho vedení stala
reprezentačním tělesem.
Jaroslav Šebestík (1948 -1997)
Vedoucí muziky a primáš, hudební aranžér.
Zdokonalil hudební styl souborové muziky, zvýraznil její hanácký
charakter.
Eva Flašarová (1935 – 1998)
Choreografka, znalkyně hanáckého tance. Její
činnost je spojena s největšími uměleckými úspěchy souboru. Se souborem.
spolupracovala dlouhodobě.
Věra Možná (1910 – 1989)
Garderobiérka souboru a znalkyně hanáckého
kroje. Díky její péčí se dostávalo souborovým krojům vysokého ocenění.
V Prostějově 28.února 2005
Miroslav Chytil
člen
Národopisného souboru Mánes
|